O Thajsku se dá říci, že je to země, která se nepodobá žádné jiné. Je to země plná tajemství a protikladů. Lehkost bytí, která je propagována budhismem, je zde cítit na každém kroku. Typický znak zdejších lidí je nevyvolávat konflikty, a pokud vzniknou, tak je nevyostřovat a vždy se je snaží zmírnit úsměvem. V této krásné zemi si nebudete připadat jako cizinci. Thajsko se může pyšnit jak neskutečným množstvím kulturních památek, tak i přírodních krás. Moderní a uspěchaný způsob života prolínající se s hluboko zakořeněnými budhistickými tradicemi vám nabídne Bangkok. Oproti tomu Zlatý trojúhelník, rozkládající se u severních hranic, vám ukáže, jak těžký je život s drogami. Můžete se vydat objevovat málo navštěvovaný severovýchod, kde spatříte život v Thajsku v jeho nejsyrovější podobě. Můžete se vydat za dobrodružstvím do deštných pralesů, a pokud narazíte při svých toulkách na nádherný chrám, kterých je zde bezpočet, budete cítit všude přítomnou pokoru, klid a mír. A na konci náročného, ale nezapomenutelného poznávání si může znavený cestovatel odpočinout na pohádkových plážích s křišťálově čistým mořem.

Vysvětlivky k výrazům užívaným v textu:
Amphoe - oblast, další dělení provincie, používá se také výraz amphur.
Amphoe Meuang - hlavní město provincie
Ao - záliv nebo zátoka
Apsaras – nebeská nymfa, která tančí pro potěchu bohů
Ban - vesnice nebo dům
Bot – jedná se o halu určenou především pro mnichy, stylisticky je podobná wihan. Na rozdíl od wihan zde ale najdete osm hraničních kamenů, které se nazývají sima. Jsou rozmístěny vně chrámu a to tak, že čtyři jsou v rozích a čtyři ve směru hlavních světových stran. Přední strana botu směřuje na východ a většinou je zde umístěna největší Buddhova socha z celého chrámového komplexu. Bot je nejposvátnějším místem chrámu a probíhají zde ceremonie, při nichž se světí kněží. Jak bot, tak i wihan jsou vystavěné v jednom architektonickém stylu, mají obdélníkový tvar a vlnité několikařadové střechy, které jsou pokryty glazurovanými cihlami hnědé či zelené barvy nebo modrými taškami. Každý konec střešního vrcholu je zakončen pozlacenou křížovou kytkou – cho fa. Jedná se o ornamentální zdobení a všeobecně se věří, že jde o bájného garuda – napůl člověka, napůl ptáka.
Chao Leh - mořští cikáni, také zvaní chao náam.
Chedi – vysoká dekorovaná věž, která dominuje celému komplexu wat a obsahujíce relikvie Buddhy, jako jsou jeho vlasy, úlomky kostí nebo jeho popel. Existují dvě základní podoby věže – věž ve tvaru kupole stojící na čtverhranném nebo kruhovém podstavci, která se směrem vzhůru zmenšuje a zeštíhluje, nebo okrouhlá štíhlá věž, připomínající svým tvarem kukuřičné zrno. Druhý typ věže byl odvozen z architektury Khmerů a znázorňuje svatou horu, která je sídlem božstva. Tyto věže jsou známé také jako prang.
Doi - vrchol hory nebo kopce.
Farang - cizinec.
Gopura - vstupní pavilon používaný v tradičních hinduistických chrámech. Často ho můžete spatřit v chrámových komplexech z období Angkor.
Garunda – výjev zobrazující boha Vishnu.
Hat - pláž, také chaihaat nebo haat.
Hong - místnost, v jižní části Thajska znamená toto slovo také jeskyně polozatopené mořem.
Jataka - příběhy ze života Buddhy
Kaew - drahokam, šperk, sklo, používá se také výraz keo.
Kaw-lae - tradiční rybářská loď používaná na jihu země.
Khao - hora nebo kopec.
Khon - tradiční taneční drama v maskách založené na příbězích z Ramakianu.
Klawng - thajské bubny.
Ko - ostrov, používá se také výraz koh.
Lákhon - klasické thajské taneční drama.
Lí-khe - thajské folkové taneční drama.
Maha That - tradiční jméno dávané chrámům, které uchovávají Buddhovy pozůstatky.
Mánohra - nejpopulárnější taneční drama jižního Thajska.
Meuang - město nebo knížectví
Mondop – tato stavba má čtvercovou základnu a je zakončená tenkým jehlanem nebo křížovou střechou. Budova je schránkou pro uctívané předměty nebo náboženské texty. Tradičně se mondop stavěl na kůlech nad vodní hladinou, aby se rukopisy uchránily před hmyzem. Budovy jsou podobné jako chedi.
Muay Thai - thajský box.
Nagas – král hadů, který se často zobrazuje tak, že lemuje sloupková zábradlí.
Nákhon - město.
Nang - thajské stínové divadlo.
Phrá - mnich nebo socha Buddhy.
Prasat - malá ozdobená budova s půdorysem kříže, která se používá k náboženským účelům, nachází se v chrámovém komplexu wat.
Samlor - tříkolka určená k přepravě osob.
Sawng Tháew - označení pro malé pickupy s dvěma lavicemi na korbě, které se používají jako taxi a autobusy.
Songkhran - thajský Nový rok, oslavy se konají v polovině dubna.
Thanon - ulice.
Thep - anděl.
Thewada - král andělů.
Vipassana - budhistická jasnozřivá meditace.
Wang - palác.
Wat – jednoduše řečeno, toto slovo znamená chrám, kostel nebo svatyně. Nejedná se přímo o konkrétní budovu, ale spíše o rozlehlý komplex budov. Dnes zajímají waty návštěvníky především jako ukázky nádherného umění. Tutu funkci začaly chrámy plnit ale mnohem později, původně mělo veškeré thajské umění pouze náboženský charakter, účelem nebylo žádné estetické obohacení. Umění sloužilo jen k vzdělávacím a liturgickým účelům. Návštěvníci mohou v chrámech obdivovat nespočetné množství zobrazení Buddhy z různých materiálů, tradiční thajské malby, dveře a okenice pokryté malovanými scénami ze života, sochy mytologických bytostí, dřevořezby, zlacené i lakované předměty. Každý chrám se skládá z několika hlavních částí popsaných níže.
Wihan (Viharn) – jedná se o halu, podobnou jako bot, ale větší a bez kamenů sima. V komplexu může být i několik těchto budov. Tato stavba se používá pro kázání mnichů i lidových kazatelů.
Yakshas – obr, který má za úkol chránit chrám před zlem